O mně

Jmenuju se Anička Paap a žiju v Mnichově, v Německu. Jsem lingvistka a učitelka češtiny a pomáhám rodičům, aby se jim dařilo předávat češtinu i mimo Česko.

Jeden z nejdůležitějších nástrojů, jak předávat jazyk mimo vlastní zemi, je čtení knížek. Dětské knížky získaly v mém životě postupně velmi důležitou úlohu a i já z nich čerpám sílu a kreativitu. Odehrávají se u nich moje nejkrásnější rozhovory s dětmi.

Cestujeme moc rádi, ať už jen za humna (což jsou v našem případě Alpy), anebo o něco dál. Nejsme digitální nomádi, na cestování máme vyhrazeno jen pár týdnů v roce. Děti chodí v Bavorsku do školy a manžel nemůže pracovat dlouhodobě na dálku. V mezičase si tak o cestování aspoň čteme!

Před každou cestou jsem si vždycky dělala rešerši, s jakými knížkami bychom se mohli na cestu připravit. Nejdřív jsem šla po českých, protože mi v první řadě jde o to předávat dětem češtinu. Ale velmi často se stalo, že jsem v češtině našla jen málo. Navíc jsem začínala, když děti byly malé, a knížky neměly mnoho textu. Půjčila nebo pořídila jsem je tak v angličtině, němčině nebo francouzštině a dětem spontánně překládala. Některé příběhy nás skutečně chytly a děti je milují i mnoho let poté, co jsme zemi navštívili. 

V Nizozemsku to byla třeba Kráva, co spadla do kanálu (The Cow who Fell in the Canal). A děti tak ještě dlouho před cestou poznaly kanály, větrné mlýny nebo třeba nizozemský sýr. Četly jsme ji pořád dokola.

Nebo v Portugalsku Tramvaj 28 (tu jsme měli německy, ale je i třeba francouzsky aj., Eléctrico 28 oder wie Amadeo die Liebe fand), kdy tramvaják svým prudkým brzděním dává stydlivé lidi v tramvaji dohromady. Odsud děti zas bezpečně poznaly portugalskou dobrůtku pastel de nata, kterou si pak chtěly v každém pekařství kupovat...

Je mi jasné, že ne každý má na takové rešerše čas. A proto jsem se pokusila dát dohromady, co už jsem vykoumala, co už jsme vyzkoušeli. Ať to slouží!

Kontakt na mě: anna.ap.paap@gmail.com